Po deseti letech od první mařížské festivalové výstavy se do kaple Panny Marie Pomocné vrací malíř a sochař Martin Ceplecha.
Martin Ceplecha se vyučil jako rytec kovů, na UMPRUM studoval sochařství u prof. Malejovského, po studiích mu dělal asistenta. Někdy v roce 1991 nebo 1992 v letní škole duchovního experimentu Kryštofa Trubáčka učil na dvoře Besídky ve Slavonicích účastníky školy sochařinu. V roce 1993 si v Maříži koupil domek, má tady dílnu a od té doby je z něj „Mařížan“
Ve Slavonicích najdete Martinovu práci v mozaice anděla v chodníku před radnicí, na měšťanském renesančním domě čp. 522 vytvořil hlavu mudrce, v Besídce přibyl po rekonstrukci jeho věšák s čichači, ve kterém je skryta vzduchotechnika. Ve sklepě tohoto restaurantu a galerie tryská fontána, v zadním traktu Besídky před novou přístavbou zurčí další z jeho fontán s kameny z nepálských cest.
Martin Ceplecha je autorem repliky státního znaku na Vítkově. Spolupracuje s Projekční kanceláří G. L. architekti, s. r. o. Například v roce 1997 to byla výtvarná spolupráce na expozici Mistra Theodorika v Anežském klášteře, potom následovaly asijské sbírky na zbraslavském zámku, zmíněný znak na Vítkově v Praze a řada dalších prací. V Českém muzeu hudby je spoluautorem stálé expozice. Jinak se věnuje restaurování a volné tvorbě.
První sochou expozice na autorově mařížské zahradě bylo v roce 2015 Prase v hlavě. "Socha vznikla na základě románu Jerzyho Kosińského Nabarvené ptáče. Ta kniha byla tak strašná, že jsem si podle ní začal kreslit obrázky. Konkrétně podle příběhu o nemocném, kterého zahrabali na poli, nechali mu koukat jen hlavu a do rána přilétli havrani a klovali a klovali… V náčrtcích ještě jsou, ale pak mi to přišlo už moc, tak jsem předělal havrany klovající do hlavy na prase v hlavě. A nakonec jsem si řekl, mám tady kámen, tak z něj udělám sochu. Ležel mi tu na zahradě šest let a bylo jasné, že to musím vysekat, dokud se hýbu. Takže jsem si k tomu sednul, stoupnul a někdy i lehnul. Zkrátka jsem se do toho pustil." V dalších letech přibyla socha Historka z mládí, Ostré Papričky, Posed pro dva entomology, fontány Vodáci a Hubička, které doplňují starší sochy Pokažená vycházka a Pan Kohout.
Vernisáž v rámci mařížského zahájení festival ve středu 31. 7.
Výstava nejpůvabnějších i nejulítlejších vyšívaných příběhů odráží Radčino barevné, někdy nečekané a často poťouchlé vidění světa. V roce 2019 začala vytvářet výšivky čerpající z mytologie, současné reality, osobních zážitků i traumat. Cokoli jí zarezonuje, vyšije do svých obrazů a stehy jako slovy nešetří. I v těch nejmenších se tak dá číst jako v knize. Mnohé výšivky jsou navíc opatřeny vtipnými doprovodnými texty objasńujícími jejich vznik.
Vystudovala ekonomickou školu a pracuje jako podnikatelka - účetní. V současné době studuje na univerzitě Karlově - teologické fakultě husitské. Vystavovala v Praze v Galerii Kafe a hrnky a v galerii Café Therapy, o její tvorbě napsali v Revolver Revue.
Vernisáž v rámci mařížského zahájení festival ve středu 31. 7.
Nicolas Prokop je multidisciplinární umělec a čerstvý absolvent ateliéru volného umění na UMPRUM. Pracuje převážně v médiu instalace, rád ji zapojuje do bezprostředního okolí a zahrnuje do ní často i zvuk a video. Východiskem je ale vždy jednoznačně socha. Prostřednictvím své tvorby vytváří představy o jiných místech, mikroskopické pohledy na svět a mezidruhové vztahy. Kromě umělecké praxe je spoluzakladatelem a členem mezinárodního kolektivu Leštnice z.s..
Výstava mapuje místa pobytu Franze Kafky po Evropě. Fotograf, Jan Jindra, svým objektivem mistrovsky zprostředkovává atmosféru a duchovní rozměr lokalit, které jsou neodmyslitelně spjaté s Kafkovými životními cestami. Výstava nabízí nejen vizuální zážitek, ale i hluboké zamyšlení nad Kafkovou tvorbou, díky doprovodným textům a citátům. Výstavu připravilo k výročí 100 let od úmrtí Franze Kafky Centrum pro budoucnost.
Výstavu novinek výtvarníka Františka Skály připravil pro svou Galerii Masna Abbé Libanský. Vernisáž v předvečer festivalu 30. 7. od 18 hodin.